Nejlepší silvestr

Letos jsem poprvé netrávila silvestr s rodinou, ale na Příchovicích. Byl to nejlepší silvestr, který jsem kdy zažila. Nedá se říct všechno, ale alespoň o některé zážitky bych se s vámi chtěla podělit.

Základem všeho bylo dobré společenství, které se tu sešlo. Cítila jsem se opravdu jako doma. Velký dík všem, kteří se na tom podíleli!

V úterý večer jsme se vydali na pouť do betléma. Cestou jsme se párkrát zastavili a vyslechli svědectví. Byl to krásný čas, kdy měl člověk chvíli se zastavit a popřemýšlet. U betléma pak měla svědectví Jana, která byla zároveň přijímána do katechumenátu. Tato chvíle mi zlomila kolena. Janina cesta není vůbec jednoduchá, tolik si váží daru víry, tolik je ochotná obětovat. Vzpomněla jsem si na své „letošní“ Vánoce, kdy jsem se ohromně snadno vzdala Boha a dala přednost hříchu. Jak málo si vážíme víry, jak málo milujeme Boha …

Mám rozvedené rodiče a bydlím jen s mamkou. Před dvěma lety přestal taťka komunikovat s okolím. Díky Příchovicím se můj vztah k němu změnil o 180° a tak jsem se snažila s ním aspoň trošku komunikovat, navštěvovat ho. Brzy mi to ale, prý z bezpečnostních důvodů, bylo zakázáno. Nedala jsem se odradit a zkoušela další formy komunikace. Taťka však neodpovídal. Naděje na zlepšení slábly. Přesto jsem na Vánoce vzala pohlednici a zkusila mu znovu napsat. Pohlednice se mu dostala do rukou 25. prosince, odjela jsem do Příchovic s tím, že zase nic.

Na zmiňované cestě do betléma měla svědectví také Jitka. Její svědectví bylo o tom, že naděje umírá poslední, že se vyplatí čekat s vírou, protože Bůh je všemohoucí.

Končil rok a člověk tak přemítal, co hezkého prožil. Než jsem odešla na děkovnou mši svatou, koukla jsem se ještě na mobil – přijata nová textová zpráva. Ta zpráva byla od taťky!

U Boha není nic nemožného.=)

Přelom roku jsme strávili v tichu a modlitbě. Byli jsme spolu a uprostřed nás byl Kristus. Loňský přelom roku jsem strávila dost trapným esemeskováním a můžu říct, že jsem si zkazila celý rok. A tak mi ten letošní byl oporou, posilou, novou nadějí a jistotou.

Odjela jsem domů obohacená, s novou nadějí a vědomím, že Bůh je mocný a milosrdný. Vydala jsem se na novou cestu a doufám, že za rok budu moi říct, že mě tyto dny opravdu změnily.