Jiní a přesto spojeni v Kristu

…Jsou nepopsatelné chvíle, kdy Pán je opravdu blízko…

V loňském roce jsme začali rozvíjet vztahy mezi křesťanskými církvemi v Mýtě také na poli mládeže. Po dobré úvodní zkušenosti jsme pokračovali dál. Abychom se lépe poznali, tak jsme se rozhodli vydat na víkendovku. Její ústřední myšlenkou bylo „Quo vadis“, neboli otázka toho, kam a za čím jdeme. Na všech schůzkách k těmto akcím se modlíme. Na konci poslední schůzky před víkendovou se objevila prosba, abychom se nedostali do konfliktů…

Odjížděla jsem domů a týden prožila v lehkém strachu a velkém očekávání. Budeme celý víkend na jedné chatě, my mladí ze čtyř různých církví. Mezi námi je tolik rozdílů, že tu opravdu je vyšší pravděpodobnost konfliktů. Jak celý ten víkend dopadne? Prožijeme ho v klidu a Boží přítomnosti? Vše jsme svěřili do rukou Pánu a odjeli.

Bůh nám požehnal!

Na celý víkend jsme byli rozděleni do církevně smíšených skupinek. To byl dobrý tah! Měli jsme možnost dobře se poznat a sžít. Zažili jsme spoustu dobrodružství, která nám měla různou formou ukázat na otázku Quo vadis a problémy spojené s hledáním cesty.

Vyvrcholením celé akce byl sobotní večer, kdy jsme se sešli k takovému duchovnějšímu programu. Společně jsme Boha chválili ve svých písních, poslechli si svědectví o cestě za Pánem a životních křižovatkách. Připomněli si, že Bůh za nás na kříži položil život a nabízí nám svoji ruku… Ve skupinkách jsme si pak také povídali – o našich cestách s Hospodinem, o tom, co nám ve víře jde líp a co hůř, o rozcestích, na která se denně dostáváme, o tom, jakým darem je život z víry…

Celý večer byl ohromně požehnaný!

…Jsou nepopsatelné chvíle, kdy Pán je opravdu blízko… Toto byla jedna z nich.

Nevím, kdo z nás si to uvědomil, ale bylo to tak. Dostali jsme ohromný dar!

Každý máme různé zvyklosti své církve (jednou z našich zvyklostí, které jsme se museli vzdát, bylo znamení kříže na začátku a konci modlitby) a tak jsme možná vždycky neprožívali ten nádherný pocit Boží přítomnosti.

Když si ale uvědomím, že přesto, jak jsme různí, jsme byli jedno, vím, že Bůh byl s námi. Prožili jsme víkend bez jediného konfliktu, mohli jsme se společně modlit, oslavovat našeho Pána. Povedlo se jedno veliké Boží dílo. Sjednotili jsme se kolem Něho a bylo nám dobře.

Jsem ohromně vděčná za to, že jsem něco takového mohla prožít, že jsem mohla být součástí tohoto oslavného díla…