povolání jako semínko

Při dnešní cestě vlakem a úvahách o uplynulých dnech mě napadlo jedno přirovnání.
A sice, že povolání je jako semínko...

Existuje spousta knížek o hledání povolání a místa v životě, a určitě už jste také slyšeli spoustu slov na toto tak obsáhlé téma. Já bych vám tady teď chtěla nabídnout jen malý prostý pohled...

Řekla bych, že o svém povolání přemýšlím celkem často, možná až moc...není důležité tady teď rozebírat jednotlivé chvíle mého hledání. Nicméně dnes, při té cestě jsem zjistila, že jsem se dostala zpátky na středovou čáru a fakt nevím, jestli jít cestou manželství nebo cestou zasvěceného života. A tak jsem se tak usmála, protože Hospodin moc dobře ví, proč to tak udělal:) a vzpomněla si na větu o tom, že když chceme najít své povolání, měli bychom žít, žít s láskou, a pak k němu prostě dojdeme.

A v tom mě to napadlo:)

Představme si povolání jako semínko. Semínko, které do nás Bůh zasadil, už tehdá, když tvořil naši duši.
Jelikož je nekonečný a dokonalý, nemůžeme svým malým rozumem obsáhnout způsob, jakým nám dokáže dát naprostou svobodu a zároveň nás vést a mít s námi nějaký plán už od počátku stvoření. A tak se teď povznesme nad všechny naše myšlenky, které se snaží proniknout toto Jeho tajemství a soustřeďme se na semínko.

Představme si, že když ho do nás Bůh zasadil, věděl, co z něho vyroste. Ale věděl to jen On.
A my rosteme od malého zárodku až po dnes a spolu s námi se vyvíjí i ono semínko.

Pomaličku polehoučku začíná klíčit. Pouští první kořínky...Vše pěkně podzemí, bez našeho vědomí. Až pak jednoho dne vylezou první lístečky. A postupně začne růst celá rostlinka. A my stále přemýšlíme, jestli je to rostlinka manželství, nebo rostlinka zasvěceného života...A můžeme si lámat hlavu jak chceme, ale dokud nevykvete, nepoznáme:)
A až plně vykvete, s Boží pomocí vydá plody...

Důležité však je, že to naše semínko nevyroste jen tak samo! Potřebuje občas přihnojit, zalít a další patřičnou péči. Stejně tak na něho působí okolní vzduch i množsví světla.

Což tedy znamená, že na naše povolání má vliv i rodina, prostředí, ve kterém se pohybujeme...
Že je potřeba o tom semínku vůbec vědět, abychom malou rostlinku hned nezadupli, a občas ji zkontrolovat, jestli zakořenila, tam, kde má, a sice v Kristu (Kol 2,7 :D). Zalít Božím slovem, nechat na ni dopadat paprsky světla, když přijímáme svátosti. Vytrhat plevel, který tam navál ďábel a který by mohl rostlince sebrat potřebné živiny. Přihnojit ji nějakou tou modlitbou...

A zatímco se o ni takto budeme starat a zároveň žít s láskou k lidem okolo nás (protože darovaná láska je nejlepší prostředí pro naši roslinku!!), ona vyroste a v plné síle otevře svůj květ. A my pak můžeme žasnout a chváli Pána za to, že stvořil něco tak krásného...