(Překlad ke knížce http://www.angelinthewaters.com/ )
Na začátku to bylo.
Bylo to po dlouhý čas.
Potom se začaly dít věci.
Ve mně tlouklo něco rychle,
a venku, něco tlouklo pomaleji.
Po dlouhý čas to bylo vše, co jsem znal.
Bylo zde něco měkkého a teplého kromě mě.
Přicházelo z toho jídlo.
Byl zde můj anděl. Ale to jsem nevěděl.
„Kdo jsi?“ Ptal jsem se svého anděla.
„Poznáš,“ řekl můj anděl, „Nyní jez.“
Potom jsem mohl slyšet a vidět.
Viděl jsem temnotu a někdy menší temnotu.
Slyšel jsem tlukot ve mně a ten pomalý tlukot venku.
Slyšel jsem další věci, ale nevěděl jsem, co jsou zač.
„Kde jsem?“ Zeptal jsem se svého anděla.
„Maminka,“ odpověděl anděl.
Maminka byla temná a plná vody.
Byl zde prostor pro plavání.
Na mých rukách byly hrbolky.
Stávaly se většími a delšími.
Mohl jsem jimi hýbat.
Jeden jsem strčil do svých úst.
Byl to dobrý pocit.
Dávám ho tam často.
Někdy byla tma a někdy byla menší tma.
Měl jsem rád menší tmu lepší než úplná tma.
Přicházely odtud zvuky.
Občas něco přicházelo, tlačení.
Dotkl jsem se toho svojí rukou, ale vždy to odešlo.
„Co to je?“ Zeptal jsem se svého anděla.
„To je ten jiný svět,“ řekl anděl. „Jednoho dne, tam půjdeš.“
„ Co je zač ten jiný svět?“ Zeptal jsem se svého anděla.
„Není, jako tento svět,“ řekl anděl. „Až tam půjdeš, tak na to přijdeš.“
Jídlo vždy přicházelo a já jsem je jedl.
Spal jsem s andělem, který mi byl blízko.
Anděl byl stále tady, ve tmě a teplu.
Byly zde zvuky, které jsem měl rád a některé zvuky, které jsem tak rád neměl.
Slyšel jsem více a více.
Poslouchal jsem více a více.
Občas se věci pohybovaly, a občas se věci nepohybovaly.
Když se nehýbaly věci, hýbal jsem se já.
Byla zde jedna věc, které jsem nerozuměl.
Maminka se stávala menší a menší.
Byl zde čas, kdy jsem mohl plavat a dotýkat se maminky jen když jsem chtěl.
Ale nyní byla maminka všude.
Bylo těžší a těžší se hýbat.
„Co se děje?“ Ptal jsem se svého anděla.
„Rosteš,“ řekl můj anděl.
Ale já jsem nevěděl, co znamená „růst.“
Spal jsem a snil o plavání.
Pak, když jsem se hýbal, najednou jsem našel trochu více místa.
Místo pro moji hlavu.
Bylo to zvláštní, ale držel jsem ji tam.
Nevěděl jsem proč.
„Něco se bude dít,“ řekl jsem svému andělovi.
„To je pravda,“ řekl anděl.
„Je čas, abys brzy šel. Není zde pro tebe dostatek místa.“
„Až půjdu na ten jiný svět, kde budeš ty?“ Ptal jsem se svého anděla.
„Já budu zde,“ řekl anděl.
„Budu vždy s tebou. Možná mě nebudeš vidět a slyšet.“
„V tom jiném světě je mnoho věcí k vidění a slyšení, ale já budu vždy s tebou.“
Nechtěl jsem jít na ten jiný svět. Ale věděl jsem, že musím.
Od teď jsem spal.
Čekal jsem spolu s mým andělem a hleděl na menší tmu.
„Ona chce, abys vyšel,“řekl anděl.
„Kdo?“
„Maminka,“ řekl anděl.
„Ale já jsem si myslel, že maminka je místo.“
„Ona je víc než místo,“ řekl anděl. „To brzy poznáš.“
Byla tma a pak menší tma.
Potřeboval jsem místo pro svoji hlavu.
Rozhodl jsem se jít.
Pak se všechno hýbalo.
Věci mě tlačily. Vody začaly odcházet. Snažil jsem se je udržel, ale oni utekly.
Byl jsem smutný, ale už zde stejně nebyl prostor pro plavání.
Po dlouhý čas se všechno hýbalo.
Byly zde zvuky – smutný zvuky, hlasité zvuky.
Nechtěl jsem se hýbat, ale hýbal jsem se.
Hýbal. Hýbal.
Pak zde bylo světlo.
A nic dalšího.
Žádná maminka.
Žádný anděl.
Nic.
Vycházely ze mě zvuky.
Oh!
Hlasité zvuky.
Nikde nic nebylo.
A potom zde bylo něco nového okolo mě,
teplého a měkkého.
Věděl jsem, že je to maminka, ale jinačí.
Byla mi menší zima.
Byl jsem někdo.
Byl jsem ticho.
Byla to maminka, ale ne všude okolo mě.
Byly zde zvuky, které bylo nové a které nebyly nové.
Potom jsem spal.
Vzbudil jsem se.
Byla mi zima.
Byl jsem sám.
Kde byl můj anděl?
Oh, kde byl můj anděl?
Vycházely ze mě zvuky.
Přišla maminka.
Byla skoro všude okolo mě.
Cílit jsem teplo. Věci byly lepší.
Ale postrádal jsem vody.
Postrádal jsem svého anděla.
Bylo ticho.
Vše bylo tiché.
Podíval jsem se, a uviděl jsem svého anděla.
Nebylo teplo.
Byla mnohem ménší tma.
Ale můj anděl byl zde.
„Budu stále s tebou,“ řekl můj anděl.
Zde na světě je mnoho věcí ke slyšení.
Je zde mnoho věcí k vidění.
Nebudeš mě vždy slyšet.
Nebudeš mě vždy vidět,
ale já zde budu stále.“
„Jak budu vědět, že jsi zde?“ Ptal jsem se.
„Když budeš ticho, budeš vědět,“ řekl můj anděl.
„Ale já jsem rád, když tě mohu vidět, slyšet a cítit,“ řekl jsem.
„Nemám rád tento svět. Je příliš chladný. Příliš velký.“
„Je velmi velký, ale ty se staneš velkým. Bude to lepší a teplejší, až budeš velký.
Ale je zde ještě jeden, větší svět krom tohoto.
Jednoho dne tě tam vezmu.“
„Kdy?“ zeptal jsem svého anděla.
„Až bude čas,“ řekl můj anděl.
Nyní už uteklo mnoho dní od té doby, co jsem opustil vody.
Je zde mnoho, co vidět.
Mnoho, co se učit.
Mám rád mnoho věcí.
Občas, když jsem ve své vaně, vzpomínám na vody a plavání.
A můj anděl je stále zde.
Jen tak mimochodem již existuje oficiální překlad a knížka se dá běžně koupit :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.