Duchovní rande

Šly jsme s kamarádkou ze školy a bavily se o tom, co nás čeká odpoledne. Na ten den jsem byla domluvená se svým zpovědníkem, že až večer pojede přes Mýto, udělá si na mě čas. Kamarádka je nevěřící. Nechtěla jsem jí říct, že půjdu ke zpovědi, protože jsem cítila, že by to nevyjádřilo radost ze smíření, ale otravnou povinnost katolíků. A tak jsem řekla, že mám duchovní rande.

Sníme, alespoň my holky=), o tom, jak si s protějškem budeme vyznávat lásku v příjemné a romantické atmosféře u rozsvícené svíce…

Dnes jsem byla zase u zpovědi a vzpomněla si na výraz duchovní rande. Seděla jsem na židli v naší útulné mládežnické kuchyňce. V přítmí pokoje svítila svíčka, za stolem seděl kněz a venku, za oknem, začal padat sníh.

Není to romantické?=) Duchovní rande! Svátost smíření je taky takové vyznání lásky. Vždyť Kristus dal svůj život za naše viny. To je ohromný projev Boží lásky. A my, když přicházíme ke zpovědi s upřímnou lítostí, neříkáme tím: „Mám Tě rád, odevzdávám Ti své hříchy, protože chci být stále s Tebou?!“

Na rande chodí člověk většinou rád.=) Zkusme se stejným pocitem, přípravou a nadšením chodit i ke zpovědi! Rande s Ježíšem je nádherná a bohatá chvíle. A navíc, Bůh nikdy nechodí pozdě a vždycky má čas!=)