Seskok padákem

29. 9. 2008 18:14
Rubrika: Nezařazené

V životě jsem neskákala padákem! =) Ale pokusím se tipnout si, jak takový seskok probíhá.

Úplně nejdřív se nějakým způsobem dostanete k myšlence uskutečnit seskok. Projdete patřičným školením a bezpečnostní přípravou. A pak čekáte na den D. Nasedáte do letadla plni nadšení. Objevuje se ve Vás však i troch určité nervozity. Stoupáte! Vaše nadšení se postupně vytrácí. Přemýšlíte, kdy při seskoku zatahat za jakou šňůru. Ve chvíli, kdy máte seskočit, máte sto chutí to vzdát, vrátit se na zem. Nakonec se ale odhodláte a skočíte.

Padáte! Zpočátku vás ještě drží nervozita. Poté je čas vzpomenout si, jak rozdělat padák. Padáte, jste mírně v šoku. Lehce sledujete krajinu kolem sebe – tedy spíše pod sebou. Najednou zjišťujete, že jste na zemi. Vy jste to dokázali! Seskočili jste padákem! Teprve zpětně se vám vybavuje, co se vlastně všechno stalo.

A proč povídám o seskoku padákem? Protože mi připomíná mnohé situace v mém životě. Jednou z nich je ekumenické setkání mládeže s názvem: „Buď sám sebou, nejsi error.“

Dostala jsem se k plánu uskutečnit ekumenické setkání mládeže v našem městě. Rozhodla jsem se, že do toho půjdu. Chodila jsem na všechny porady a spolu s ostatními dávala do kupy vše potřebné – od sestavení programu až po shánění kytaristy. Pak pomalu nastával den D. Byla jsem nadšená – už je to tady! Čím však bylo setkání blíže, tím klesalo mé nadšení a má hlava se plnila seznamem povinností, který se neustále rozrůstal. Nastal den D! Pár hodin před začátkem setkání – hrůza, nic se nedaří! Kéž by to šlo všechno vrátit. Proč já se do toho navrtala.

Bim! Bam! Už je to tady! Co že se má teď dělat? Setkání běží celkem podle plánu. Postupně se zkracuje seznam povinností. Konec! Mladí odjíždí. Vše se vrací zpátky. Hej! My to dokázali! To setkání proběhlo! Přijeli mladí a snad je to i bavilo!

A víte, co ještě mají tyto dvě věci společného?!

Stejně tak, jako by nešlo bezpečně skočit bez padáku, tak by toto setkání nemohlo dobře proběhnout bez modlitby, bez živé víry. V momentě, kdy jsme skočili, jsme mohli jen věřit Bohu, že nad námi otevře padák, který nám umožní bezpečně přistát – věřit, že celé setkání má pevně v rukou!

Zobrazeno 1040×

Komentáře

rob

Ahoj :) S padákem jsem skočil poprvý asi před dvěma týdny - no, až na chuť to vzdát, nervozitu a zjištění, že je člověk rychle na zemi jsi to popsala pěkně :) A našel jsem ještě jednu podobnost. I když člověk skočí, tak se nemůže nechat unášet adrenalinem, ale musí myslet a řídit. Stejně tak při setkání - nejde to samospádem. Bohu díky za to, že se Vám to vydařilo.

Hana Nováčková

JJ, to máš pravdu. Celé setkání člověk přemýšlel a stále se nacházely nové a nové věci k řešení. Taky jsem naběhala asi tři kilomentry - docela úspěch, na to že běhání dvakrát tak nemusím! =)

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz